Všechny texty mají informační charakter!

Na první konzultaci u klasického homeopate potřebujete cca 2 hodiny času.

Je to proto, že klasického homeopata bude zajímat mnoho z vašeho života, klíčové momenty, jejich prožívání, váš obecný přístup k situacím a problémům, vztahové záležitosti a pravděpodobně dojde i na okolnosti a zážitky z dětství. Samozřejmě svou nezastupitelnou úlohu mají i fyzické obtíže, protože právě ony mnoho pacientů donutí vyhledat homeopatickou léčbu, ale ty jsou v hierarchii problémů na nejnižší úrovni a v rozhovoru zpravidla nemají nejdůležitější místo.

Už při prvním setkání je většinou alespoň nastíněn váš životní příběh. I proto se pokuste dobře zvolit svého homeopata. Vybírejte na základě doporučení, webových stránek, fotografie, aby vám byl skutečně sympatický, protože důvěra, kterou byste k homeopatovi měli mít, vám oběma usnadní společnou práci. Jen člověku, u kterého cítíte pochopení, zájem a který ve vás vzbuzuje důvěru, budete mít chuť "zpovídat se" z vašich velmi osobních záležitostí. Maximálním projevem vaší důvěry vůči homeopatovi je, když se mu svěříte se zážitky a trápeními z vašeho života, které jste ještě nikomu nesdělili nebo jen v náznacích někomu velmi blízkému. "O tom jsem ještě nikdy s nikým nemluvil" - to jsou slova, kterých si u svých pacientů vážím nejvíce.

Pro Vás takováto "zpověď" znamená možná přímou konfrontaci se zážitky, které jste dávno "zapomněli", které jste chtěli zapomenout a které jste tedy s největší pravděpodobností nikdy dobře nezpracovali. Taková konfrontace samozřejmě nemusí být pro spoustu pacientů vůbec jednoduchá. Pochopení a dobré vedení homeopata by vám v takové chvíli mělo být oporou a z konzultace byste měli odcházet v pohodě. S náměty k přemýšlení o sobě, ale s dobrým pocitem, nikoli s výčitkami, co jste měli kdy udělat jinak.

Jen na základě takového otevřeného rozhovoru může homeopat pochopit skutečnou příčinu vašich potíží ať fyzických či psychických, a to mu umožní předepsání správného léku (viz Psychologie a klasická homeopatie).

 

Kontrolní konzultace probíhají podle složitosti a potřeby s odstupem cca čtyř až osmi týdnů a jejich délka se pohybuje zpravidla do jedné hodiny.

Smyslem kontrolních sezení je zhodnocení celkové reakce na podaný lék jak na úrovni fyzických symptomů, tak na úrovni prožitků a změn ve způsobu myšlení a přístupu k minulým či současným událostem.

Konkrétní reakce po podání léku je velmi individuální, a to především v závislosti na množství a hloubce potlačených ( "zapomenutých") zážitků a v souvislosti s tím i na množství a hloubce potlačených fyzických obtíží (viz Potlačení).

Čím více nezpracovaných situací máme ve svém nitru uloženo, přesněji řečeno čím více máme ve svém životě za sebou situací, před kterými jsme zavírali oči, nechtěli se s nimi dostatečně konfrontovat, protože nám to v dané chvíli připadalo příliš bolestné nebo jsme nevěděli, jak je řešit, a čím hlouběji jsou v důsledku toho naše chronické fyzické potíže, tím delší a složitější může být naše "homeopatická cesta" ke zdraví.

Součástí této cesty od chronické nemoci ke zdraví je zpravidla znovuobjevení se některých fyzických obtíží, kterými jsme v minulosti trpěli, i opětovné uvědomění si nezpracovaných zážitků. To se v homeopatii označuje jako reverzní symptomy nebo:

 

Homeopatické zhoršení

 

Homeopatické zhoršení není na cestě ke konečnému zlepšení nezbytně nutné, ale objevuje se poměrně často. Co si pod pojmem homeopatické zhoršení představit? Po podání konstitučního léku se mohou dočasně objevit některé staré obtíže, kterými pacient trpěl v minulosti (reverzní symptomy), méně často může dojít k dočasnému zhoršení stávajícího problému a konečně homeopatickým zhoršením jsou také nazývány stavy jako průjem či rýma, tedy výtoky, které vedou k čištění organismu. Proč dochází k homeopatickému zhoršení a proč ho každý homeopat vlastně vítá, aniž by byl bezcitný? Pochopit odpověď na tuto otázku pomůže se s takovým stavem smířit a přijmout ho jako důležitý na cestě k lepšímu zdraví.

Člověk je během svého života vystaven nejrůznějším podmínkám a situacím jak na úrovni psychické, tak na úrovni fyzické. Pokud tyto situace zvládá svou životní silou dostatečně a adekvátně, každá ho v jeho vývoji posune o stupeň výš. Představme si takový psychický i fyzický vývoj jako obyčejné schodiště. S dobrou vitální (životní) silou zdolává člověk všemožné neduhy a stoupá schůdek po schůdku výš. Může se ale stát, že v určitém bodě dojde k takovému oslabení organismu, že už člověk nejen že není schopen stoupat výš, ale začne upadat, padat po schodech dolů. K takovému oslabení většinou dochází při častém a opakovaném užívání alopatických léků nebo pod vlivem těžkých životních podmínek, stresu, se kterým se člověk neumí vypořádat.

Homeopatický lék dokáže tento úpadek zastavit a obnovit vlastní síly organismu tak, aby člověk mohl opět začít stoupat, a to s využitím zákona podobnosti při podání léku (viz Principy léčby - zákon podobnosti). Logicky bude každý z nás stoupat po tomtéž schodišti, po kterém padal. Tzn. že s každým vykročením nahoru může (ale nutně nemusí) být organismus konfrontován s potížemi minulosti, tedy může dojít k dočasnému návratu obtíží. Proč je to téměř nezbytné? Protože řečeno jinými slovy, je potřeba všechny více či méně hluboko uložené (potlačené, "zapomenuté") potíže "vynést na světlo", aby se s nimi organismus posílený homeopatickým lékem mohl sám doopravdy vypořádat.

Postavit se "čelem" i k fyzickým potížím, tj. nechat organismus vyvinout vlastní úsilí k jejich zdolání, je jediná skutečně možná cesta k obnově zdraví.

Smyslem podání homeopatického léku je stimulovat obranný mechanismus pacienta natolik, aby byl nakonec schopen vyléčit nemoc, proti které do té doby člověk jen bojoval.