Zpět na úvodní stránku
Poradna
Kasuistika
Kurzy
Odborná literatura
Kontakt
Psychologie a klasická homeopatie
Psychologie a klasická homeopatie
Jak vybrat dobrého homeopata
Jak vybrat dobrého homeopata
Principy homeopatické léčby
Principy homeopatické léčby
Současné homeopatické metody
Současné homeopatické metody
Pojetí nemoci
Pojetí nemoci
Potlačení a očkování
Potlačení a očkování
Vstupní vyšetření a průběh léčby
Vstupní vyšetření a průběh léčby
Homeopatické léky
Homeopatické léky

Všechny texty mají informační charakter!

Zpět na úvodní stránku
PORADNA PRAHA

Dotazy prosím posílejte na adresu:

martina.trojanova @email.cz

 

E-mailovou poštu vyřizuji průběžně, ovšem podle množství a složitosti dotazů se může stát, že mou odpověď neobdržíte okamžitě. Děkuji Vám tedy za trpělivost.

 

Nejčastější dotazy, se kterými se setkávám:

  • Je či není homeopatie placebo- efekt?
  • Je vhodné podávání několika homeopatických léků současně?
  • Co všechno je možné homeopaticky léčit?
  • Chodím k homeopatovi půl roku (rok) a sice se čas od času cítím o něco lépe, ale stále to není ono. Myslel jsem si, že to půjde rychleji?

 

Je či není homeopatie placebo efekt?

Placebo je tableta bez jakýchkoliv účinných látek, přičemž pacient je přesvědčen, že obsahuje něco, co jej vyléčí – jinými slovy: nemá tušení o neexistenci účinné látky.

Homeopatie je s placebo efektem většinou spojována díky mnohonásobnému ředění účinné látky a tedy jejímu minimálnímu množství v daném léku. Ale představa o homeopatii jako placebo-efektu, tedy představa, že homeopatické léky fungují jen tehdy, pokud v ně věříme, prostě jakési biblické "věř a víra tvá tě uzdraví", je zcela mylná. Stačí si uvědomit, že žádnou látku není možné zcela zničit ani sebevětším (mnohonásobným) ředěním. ím. Ještě jednodušším, lehce pochopitelným a zároveň nezpochybnitelným důkazem je, že homeopaticky jsou léčeny i novorozenci, velmi malé děti a také zvířata. A to s naprosto prokazatelnými účinky, například při zánětu středního ucha či ekzému a dalších. Přitom ani u malých dětí, ani u zvířat samozřejmě nemůže fungovat placebo-efekt! Kromě toho už fakt, že homeopatické léky zaberou např. právě při zánětu středního ucha, sám o sobě vylučuje možnost fungování homeopatie jako placeba.

 

Je vhodné podávání několika homeopatických léků současně?

Nebo také: Setkal jsem se s homeopatem, který mi předepsal takřka na každý den jiný lék, a to k dlouhodobému užívání.

 

Podávání několika léků současně, tj. v jednom čase (např. v pondělí jeden lék, ve středu jiný a v pátek další, tj. celkem tři různé léky souběžně po nějakou delší dobu), rozhodně vhodné není a nesouzní plně s principy klasické homeopatie. Podání jediného léku v určitém čase je teze vycházející ze základního principu homeopatie, z principu podobnosti: "similia similibus curantur" = podobné se léčí podobným. To znamená, že látka, která může u zdravého jedince vyvolat určitý symptom či onemocnění, dovede totéž u nemocného člověka vyléčit. Tento princip lze jinými slovy vyjádřit tak, že nemohou existovat dvě věci zcela podobné třetí. Homeopat tedy hledá lék nejpodobnější pacientovi. Tento fakt jasně vylučuje možnost podání ještě dalšího, tj. dvou a více léků. Kde by potom byla ona podobnost, tedy jedinečnost pacienta?! Pouze jeden lék může být v daném čase nejpodobnější s nálezem daného pacienta.

Kromě toho nám tato skutečnost dává ještě jednu zcela praktickou výhodu - podání jednoho léku umožňuje sledovat, jak skutečně právě tento lék působí. Pokud bychom podali léky tři, čtyři – s jakou určitostí můžeme říci, který z nich pomohl?

Podání jednoho léku v určitém čase neznamená podání jediného léku navždy. Množství symptomů, jejich komplikovanost, závažnost a vývoj v čase mnohdy brání obsáhnout totalitu všech symptomů jediným lékem. V takovém případě je nutné určit, které symptomy jsou pro daný čas hlavní, nejvýznamnější, a podle nich předepsat lék. Teprve když tyto symptomy zmizí, je možné předepsat jiný lék, opět podle totality důležitých symptomů v daném okamžiku.

 

Co všechno je možné homeopaticky léčit?

Do odpovědi na tuto otázku je potřeba zahrnout dva důležité faktory: celkovou vitalitu člověka a patologické změny.

Co vlastně je vitální síla a s ní spojený obranný mechanismus našeho organismu? Vitální síla řídí veškeré aspekty života organismu - přizpůsobuje se vnějším vlivům, oživuje citový život člověka a poskytuje mu myšlenky i tvořivost. Ten aspekt vitální síly, který nastoluje rovnováhu ve stavech nemoci, nazýváme obranný mechanismus. Ani ten není omezen pouze na fyzické procesy (imunitní systém, systém žláz s vnitřní sekrecí atd.), ale jako součást vitální síly funguje i na úrovni emocionální a mentální.

Jestliže je pacientův obranný mechanismus silný, dojde nakonec k nastolení rovnováhy a k napravení změn způsobených například bakteriemi a aplikovanými antibiotiky. V opačném případě se objeví komplikace, nemoc se "vrátí", případně přesune na hlubší místo v organismu. Nasadí se další antibiotika. Pacient se postupně cítí lépe, ale ve skutečnosti nebylo uděláno nic pro posílení obranného mechanismu. Pokud to takto půjde dál, obranný mechanismus bude stále pouze oslabován.

Neustálé potlačování obranného mechanismu vede k progresivní slabosti. Pak se může stát, že obranný mechanismus pacienta bude tak slabý, že typické léčivé reakce už nejsou možné, pacient se stane nevyléčitelným.

Pacient se tedy stane nevyléčitelným nikoliv díky udržujícím příčinám (mikroorganismům, chemikáliím, emocionálním šokům, alopatickým lékům atd.), ale díky slabosti obranného mechanismu.

Ale ani v případě takto zásadně snížené síly obranného mechanismu není na místě zcela se vzdát homeopatické léčby. Nepovede sice k nastolení zdraví, ale v rukou opravdu zkušeného homeopata, za předpokladu vynikajícího předepisování, mají nevyléčitelně nemocní šanci přežít v relativním pohodlí řadu let. Samozřejmě to záleží i na závažnosti původního onemocnění (tj. na patologii). "Faktem tak zůstává, že během celé léčby zažijí tito nemocní menší utrpení než to, které by jim způsobila jejich nemoc, kdyby se homeopaticky neléčili. Homeopatická léčba stojí v těchto případech vždycky za to, protože je jejich jedinou nadějí." (G.Vithoulkas, Homeopatická věda) Znovu však považuji za důležité zdůraznit, že léčba takového pacienta klade na homeopata obrovské nároky a v žádném případě nepatří do ordinace začátečníka či méně zkušeného homeopata!!

Shrnuto: homeopaticky lze léčit akutní i chronické stavy, vyvolané ať působením mikroorganismů, množstvím opakujících se alopatických léků, očkováním, emočními šoky či jinými vlivy, a to za předpokladu, že obranný mechanismus stimulovaný homeopatickým lékem je stále natolik silný, že je schopen nastolit rovnováhu ve stavu nemoci.

 

Chodím k homeopatovi půl roku (rok) a sice se čas od času cítím o něco
lépe, ale stále to není ono. Myslel jsem si, že to půjde rychleji?

Tak jako v předchozím případě i zde platí, že úspěch léčby závisí do značné míry na přístupu, znalostech a zkušenostech homeopata. Mělo by tedy vždy jít především o homeopata skutečně vzdělaného v klasické homeopatii, nikoli tedy o člověka, který prošel čtrnáctidenním kurzem a nedodržuje filozofii a základní principy homeopatického předepsání (více viz zde uvedené články Jak vybrat dobrého homeopata, Základní principy homeopatie a Současné homeopatické metody).

S výše popsaným pak přímo souvisí mnoho aspektů homeopatické léčby – výběr pouze jednoho léku v daném čase, výběr potence léku v závislosti na patologii pacienta, zvážení patologie a vitální síly organismu (zejména podání příliš vysoké potence u nevyléčitelných pacientů, které může způsobit takové zhoršení, že se s ním není schopna životní síla pacienta vypořádat), opakování léku, rozpoznání homeopatického zhoršení a reverzních symptomů atd. Pokud k těmto aspektům homeopat nepřistupuje s náležitou pečlivostí, nebo je dokonce téměř opomíjí, pak naděje na úspěch homeopatické léčby rapidně klesá, efekt je většinou pouze dočasný, krátkodobý a v závěru nevede ke skutečné úlevě a nastolení zdraví. To tedy může být jeden (nikoliv jediný – viz dále) z důvodů, proč pacient pociťuje pouze tu a tam úlevu od jednotlivých symptomů, nikoliv však opravdovou pohodu a celkový a dlouhodobý nárůst zdraví.

Domnívám se, že i z tohoto rozhodně ne úplného výčtu úskalí homeopatického předepisování je i laikovi zřejmé, že jde o náročnou a odbornou práci, které je potřeba věnovat maximum homeopatových schopností, zkušeností i času.

Dalším, ovšem neméně podstatným aspektem homeopatické léčby je právě faktor času věnovaný pacientovi. Homeopat musí vést s pacientem velmi podrobný rozhovor, jehož základním smyslem je určit homeopatický lék jako primární nástroj léčby. Lék má pochopitelně rozhodující úlohu v homeopatické léčbě, nicméně naprosto není výjimkou, že zaznamenáváme terapeutický (léčebný) význam právě samotného homeopatického rozhovoru, a to zejména rozhovoru pod vedením zkušených homeopatů. K základům práce dobrého homeopata patří hluboké naslouchání pacientům, které vede k pochopení jejich nemoci v souvislosti s jejich stylem života. Jinými slovy - úkolem homeopata je také nalezení psychologických a sociologických překážek léčby a dovedení pacienta k jejich pochopení a k pochopení jejich důležitosti v souvislosti s homeopatickou léčbou.

A konečně neposlední v řadě důležitých aspektů ovlivňujících úspěšnost homeopatické léčby je vitální síla pacienta a jeho patologie. Tzn. že v případě, kdy pacient je tak nemocný, nebo jeho obranný mechanismus je už tak slabý, že není schopen nastolit rovnováhu v případě nemoci, nelze očekávat návrat do stavu zdraví, pouze zmírnění symptomů a utrpení pacienta (viz. předchozí otázka Co všechno je možné homeopaticky léčit?).