Všechny texty mají informační charakter!

Laiky a zvláště pak samozřejmě homeopatické pacienty často zajímá, z čeho a jakým způsobem homeopatické léky vznikají.

 

Jedním ze základních rozdílů mezi klasickou (alopatickou) medicínou a homeopatií - rozdílem velmi příjemným pro organismus člověka i psychiku pacienta - je skutečnost, že k výrobě homeopatických léků se používají výhradně látky přírodního původu. Základem jsou samozřejmě látky původu rostlinného a živočišného, někoho možná překvapí, že jde i o látky původu minerálního, dále pak o různé prvky a jejich sloučeniny či kyseliny. Zvláštní skupinu homeopatických léků tvoří tak zvané nosody. Jsou to léky vyrobené z produktů různých nemocí, ať už z patologických sekretů (Medorhinum ze sekretu kapavky), z chorobou napadených tkání (Carcinosin) nebo ze samotných virových či bakteriálních kultur (Streptococcinum). Popisy léků, které mohou určité symptomy nemocí vyvolat a zároveň je léčit, byly získávány v průběhu mnoha let při pokusech se zdravými lidmi. Pokusné osoby, na nichž se účinky konkrétních látek testovaly, zaznamenávaly po jejich požití všechny odchylky od svého obvyklého fyzického i psychického stavu. Shromážděním a utříděním těchto záznamů pak vznikly podrobné popisy účinků jednotlivých homeopatických léků. Soubor těchto popisů se označuje jako Materie medika. Homeopat pak srovnáním souboru symptomů nalezených u pacienta se soubory symptomů zaznamenaných u jednotlivých léků v Materii vybírá ten nejpodobnější lék - similimum (viz Principy homeopatické léčby).

 

Přibližme si ve stručnosti postup výroby homeopatických léků. Rostlina či látka živočišného původu je smíchána s lihem, minerály se nejprve v podobě pilin třou s laktózou (mléčným cukrem). Tak vzniká matečná tinktura jako základ pro další homeopatické zpracování. V podobě matečné tinktury se léky téměř nepoužívají, jen výjimečně k vnějšímu lokálnímu účinku. Většina homeopatických léků se podává ve zředěné podobě - v tak zvané homeopatické potenci.

 

Nejběžnější je centenzimální ředění, při kterém se jedna setina objemu substance přenáší do další dózy. Následně s každým dalším přenosem jedné setiny substance do další dózy homeopatická potenciace postupuje. Tento proces můžeme opakovat 5x, 30x, ale také 200x nebo 500x. Homeopatická potence vznikající centenzimálním ředěním se označuje písmeny CH nebo C, před kterými nebo za nimiž následuje číslovkou vyjádřený počet ředicích kroků - tj. 30CH, C 200 atd. Jinou možností jak ředit je přenášet do další dózy jednu desetinu substance. Jde o decimální ředění, označované písmenem D a opět číslovkou vyjadřující příslušný počet ředění. Pokud bychom chtěli porovnávat obě ředění mezi sebou, musíme chvíli počítat, abychom zjistili, že například potence D 30 odpovídá potenci 15 CH.

(Poznámka pro ty, kteří cestují: V Anglii a v Americe jsou potence vzniklé centenzimálním ředěním považovány za běžné a jsou označeny pouze číslovkou, například Phosphorus 30, zatímco decimální potence jsou označovány písmenem X. Takže například anglický lék Phosphorus 30X je totéž jako Phosphorus D30 u nás.)

Jako ředicí médium se vždy používá destilovaná voda, do které může, ale nemusí být přidáno 10 % lihu. Výsledným produktem popsaného procesu jsou homeopatické léky nejčastěji v podobě globulí, tablet, případně kapek.

 

Neodmyslitelnou součástí výše popsaného procesu výroby homeopatického léku je jeho dynamizace, neboli protřepání a tím konečné důkladné promíchání látky. V začátcích homeopatie její zakladatel Hahnemann přikládal dynamizaci mimořádný význam a domníval se, že silné zatřepání či dokonce úder dózou o podložku dodá léku patřičnou energii. Všeobecně tato teorie značně ustoupila do pozadí. Většina současných homeopatů se ve své praxi již přesvědčila, že účinek léku stoupá i s prostým ředěním a jeho důkladným promícháním, bez následného důrazného protřepávání.