Očkování

Očkování mnozí citují jako příklad použití zákona podobnosti v alopatii. Při povrchním pohledu by se toto tvrzení mohlo jevit jako pravdivé, protože vakcína je vlastně malé množství látky, která je schopná vyvolat danou nemoc u zdravých jedinců.

Očkování je ovšem aplikováno na celou populaci, bez přihlédnutí k individualitě.

Každý jedinec má svůj vlastní stupeň náchylnosti na jednotlivé vakcíny, a přesto jsou vakcíny aplikovány bez ohledu na výjimečnost každého jednotlivce. Proto je myšlenka očkování téměř přesným opakem homeopatických principů, je to podávání cizí látky každému bez výběru, aniž by se věnovala pozornost zdravotnímu stavu nebo citlivosti jednotlivce.

V závislosti na zdravotním stavu jedince dochází po očkování ke dvěma různým typům reakcí:

  1. Na vakcínu není vůbec žádná reakce.
  2. Očkování se "ujme", což znamená, že je vyvolán určitý stupeň reakce.

Reakce je pak znamením, že obranný mechanismus reaguje na chorobu vyvolávající vliv vakcíny. V zásadě existují tři možné reakce, z nichž každá představuje odlišně silnou odpověď:

  1. Mírná reakce.
  2. Silná reakce s horečkou a dalšími systemickými symptomy.
  3. Velice silná reakce s komplikacemi jako encefalitida, meningitida, paralýza atd.

V prvním případě je pacient doopravdy náchylný k nemoci, proti které je očkován, takže obranný mechanismus vyvolá lokální zánět, svědění nebo bolest a možná i trochu hnisu. Mírná reakce však ukazuje, že obranný mechanismus není dost silný na to, aby plně odrazil účinek vakcíny. Její choroboplodný vliv pak nadále působí v těle a vibrační frekvence celého organismu je pozměněna v závislosti na síle vakcíny. Je-li vakcína příliš silná (např. očkování proti neštovicím) a rezonuje blízce s pacientovou hladinou náchylnosti, vibrační frekvence organismu se může zcela posunout o úroveň níže a bez pomoci homeopatické léčby nebude schopna se sama vrátit na úroveň před očkováním.

Jestliže vakcína vyvolá systemické symptomy, jako jsou horečka, neklid, anorexie, svalové bolesti atd., pak je obranný mechanismus dost silný a možná úspěšně zareaguje na choroboplodný vliv vakcíny. S takto silnou reakcí se často setkáváme u dětí, jejichž obranný mechanismus nebyl ještě vážně oslaben vnějšími choroboplodnými podněty. Samozřejmě, že je-li organismus tímto způsobem úspěšný, jedinec zůstane proti nemoci nechráněn. Na rozdíl od velice zdravého člověka, který není náchylný na vakcínu ani na mikrob, člověk se silnou systemickou reakcí má citlivost na vakcínu i na mikrob a snadno může chytit nemoc, bude-li jí vystaven, navzdory očkování. Takové případy jsou poměrně řídké, protože jen málo lidí je v našem moderním světě tak zdravých. Statistiky tím pádem ukazují míru "účinnosti" očkování mezi 10 - 15 % v závislosti na konkrétním typu imunizace. Bohužel tyto statistiky nejsou skutečným ukazatelem účinnosti očkování, ale spíše dokládají nízký stupeň zdraví naší populace.

Třetí typ reakce je velice silná reakce s komplikacemi. Také ta ukazuje, že náchylnost organismu k nemoci je vysoká, ale v tomto případě je obranný mechanismus příliš slabý na to, aby zvládal choroboplodný podnět vakcíny, a vznikne hluboké onemocnění. Toto je nejtragičtější situace, protože přežije-li vůbec pacient vzniklé komplikace, jeho zdravotní stav může zůstat velice dlouho narušený. Právě v takových případech se setkáváme se vznikem velice vážných chronických stavů, které se datují od očkování. Oslabení obranného mechanismu v takových případech může být tak vážné, že i pečlivé homeopatické léčbě může trvat roky, než navrátí člověku původní zdraví. Je pravda, že kdyby byl takto citlivý člověk vystaven epidemii, nastaly by stejné komplikace, kdo však může říci, že by všichni tito lidé byli kdy vlivu nemoci vystaveni?

V homeopatii se jakýkoli chronický stav, jehož počátek lze vystopovat k očkování, nazývá vakcinóza. Potvrzením toho, že vakcinóza vznikla doopravdy jako následek očkování a nikoli pouze shodou náhod, je skutečnost, že mnoho případů se dramaticky zlepšilo po podání potencované formy použité vakcíny.